Co je vlastně chudoba a koho považujeme za chudého? Tato otázka se prolínala celou konferencí ve dnech 12.-13.11.2014.  Téma konference – „Nezapomeň na chudé“ vedlo jednotlivé charity k představení vlastních programů, v rámci kterých se potýkají s chudobou.

Stejně jako v České republice, tak v Německu se chudoba definuje příjmem nižším, než 60% průměrného platu obyvatel a také chudobou ohrožené skupiny jsou ve všech třech zemích podobné. Patří sem lidé s nízkou vzdělaností, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé vyššího věku, apod. Definování těchto faktů však nestačí, Charita tedy představila několik projektů, kterými proti chudobě bojuje.

Za českou Charitu zde promluvil o rizicích chudoby seniorů s nízkým důchodem Roman Striženec a poradenství v zadluženosti, které často využívají rovněž senioři, představila Marie Haufová, oba z Diecézní charity Litoměřice. Paní Haufová upozornila na pasti, které dnes na seniory číhají, mezi něž patří prodejci nejrůznějšího zboží či nabízené půjčky. Paní Smolová z domu pokojného stáří, Domova sv. Vavřince v Chrastavě Oblastní charity Liberec mluvila o práci se seniory, a o tom, jak senioři vnímají chudobu: „Zejména mezi seniory se často setkáváme se schopností hospodaření a šetrnosti, díky čemuž si mohou dovolit vše, co potřebují, subjektivně se tedy necítí být chudými, vzhledem k příjmu a definici chudoby však za chudého považováni jsou.“ Horší než materiální chudoba je u většiny seniorů, a to především v ústavní péči, sociální deprivace a tedy chudoba sociální. Cílem Charity je snižovat obě roviny chudoby.

Silný dopad sociální chudoby vnímají také v Německu, a to především na volnočasové aktivity dětí a snaží se potřebné děti v tomto směru podporovat. Uvědomují si potřebu zapojení do společenského života prostřednictvím návštěvy divadel, kin, či jiných kulturních zařízení. „Chceme poskytovat pomoc, ne almužnu,“ zaznělo z německé strany v reakci na charitní jídelny, kde se pouze vydává jídlo a s lidmi se dál nepracuje. Upozorňují ale na to, že přestože materiální chudoba není tou jedinou, nikdy ji nelze od chudoby oddělovat.

Polská přednáška se zaměřila na formy chudoby v Legnické diecézi. I přes relativně vyspělou zemi, je zde zapotřebí potravinového programu PAED, který zajišťuje bezplatně potraviny rodinám, dětem, lidem bez domova, uprchlíkům, lidem po výkonu trestu, obětem přírodních katastrof, či jiným potřebným.  Zaštiťuje také program, prostřednictvím kterého si může sponzor určit dítě a výši příspěvku, kterým podpoří jak stravu, tak vzdělání a volnočasové aktivity dítěte.

Konferenci navštívil také německý biskup diecéze Dresden Meissen Dr. Heiner Koch, který rovněž upozornil na vzrůstající chudobu, kterou přičítá především slábnoucí solidaritě ve světě a vyzdvihl práci Charity slovy: „Bez Charity není církev, která bere Boha vážně. Charita je jednou z cest, jak zvěstovat víru. Bůh Charitu potřebuje.“  První den konference byl zakončen mší svatou celebrovanou biskupem Kochem.

Charity zmiňovaných zemí dospěly k názoru, že chudoba je vlastně nedostatek podmínek pro osobnostní rozvoj a naplňování potřeb v oblasti materiální i sociální, to vše s ohledem jak na subjektivní vnímání jedince, tak na objektivní hodnocení.

Charita se snaží proti chudobě ve všech směrech bojovat prostřednictvím charitních projektů a především doprovázením chudých. Neodsuzuje tyto lidi, ale pomáhá citlivě, nezraňujícím způsobem, čímž chce také bojovat proti stigmatizaci ve společnosti. Za svůj úkol považuje také vyhledávání chudých lidí a upozornění na problém ve společnosti a následně vytváření dostatečných podmínek pro pomoc chudým.

Zaznělo také vyjádření, co Charita očekává od politiků. Ke své práci by vítala lepší spolupráci politiků s neziskovým sektorem a jejich podporu, dále, zajištění férového sociálního minima a jisté kroky, které mohou lidi od chudoby ochránit. Patří sem omezení herních automatů, přísnější opatření před uzavíráním nepoctivých smluv, apod. Velkou pomocí ze stran politiků by byl také pružný a individualizovaný systém pomoci sociálně potřebným, aby si lidé na sociální znevýhodnění nezvykali.

„Přáli bychom si, aby politici vytvářeli realistickou představu o našich klientech. Nejde vždy o nemocnou babičku, které pomůžeme koupí nového vozíku. Naši klienti jsou také lidé z azylových domů, lidé bez domova, se kterými není vždy lehké jednání, ale také ti patří k těm nejchudším, kteří potřebují naši pomoc,“ uvedl Roman Striženec, sociální pracovník Diecézní charity Litoměřice.

Konferenci uzavřel Matthias Mitzscherlich, ředitel Diecézní charity Dresden-Meissen slovy: „Naše přesvědčení vychází z evangelia a chceme tímto směrem také ovlivňovat mínění ve společnosti. Díky tomu, že jsou naše Charity tak blízko sebe, neseme také společnou zodpovědnost, proto je také výměna zkušeností mezi Charitami tak důležitá.“

Podobné konference Charit zemí Německa, České republiky a Polska se litoměřická Diecézní charita zúčastnila již po šesté, z toho v roce 2012 ji sama organizovala.