během posledních měsíců se Diecézní charita Litoměřice potýká s nezvyklým zájmem médií, která se věnovala a věnují situaci ve středisku v Jiřetíně pod Jedlovou. Po reportážích ve veřejnoprávních médiích (Česká televize Reportéři ČT, Český rozhlas) se bývalé kolegyně obrátily na média bulvární, konkrétně na Nedělní Blesk, který 1. února 2015 publikoval článek „Anděl se postavil církvi“.

Jestliže do této chvíle byly vzájemné neshody řešeny přiměřeně slušnými způsoby, v pojetí bulváru se již dotýkáme dna. Popravdě nevím, zda je ještě možné spor řešit v racionální rovině s někým, kdo se nechává veřejně označovat jako „Anděl“ a „ochránkyně všech slabých“. Myslím, že se tímto ocitáme nejen za hranicí vkusu, ale i mimo oblast zdravého rozumu. Vzhledem k tomu, že článek napadá naší práci nezvykle agresivně, rozhodl jsem se, že se k věci vyjádřím velmi otevřeně.

Nechci hodnotit  vlastní novinářskou práci a vlastní práci s fakty (paní Venturová je označována jako paní Navarová). Snad si jen povzdechnu nad tím, že důsledkem  honby za neexistující senzací je pošpinění obětavé práce bezpočtu mých charitních kolegů a kolegyň.

O co tedy v mediálních příbězích jde? V podání bývalé kolegyně paní Venturové se ředitelka Diecézní charity Litoměřice rozhodla (důvody jsou nejasné, ale v článku je neurčitě naznačován hmotný zájem), zničit doposud skvěle fungující a jedinečnou službu poskytovanou v  Domově sv. Máří Magdaleny pro matky s dětmi v Jiřetíně pod Jedlovou. Má se přitom jednat o stejný scénář („rozehnání“) jaký byl použit již dříve (Farní charita Litoměřice, Sobotka, Děčín, Česká Lípa – viz Blesk, Reportéři ČT). Za tímto účelem je povolán „expert“, který na objednávku sestaví zprávu, která ospravedlní „hodinové“ vyhození „schopných a obětavých pracovníků“. Pracovníci jsou „vyštváni“ a myši mají pré.

Dovoluji si tvrdit, že tento příběh vykazuje nepřehlédnutelné rysy bludu – čili nevývratného přesvědčení, které se nezakládá na skutečnosti. Předně považuji od paní Venturové přinejmenším za nevkusné, že se prezentuje jako jediná charitní pracovnice, díky níž Domov sv. Máří Magdaleny v Jiřetíně pod Jedlovou může poskytovat své služby. Považuji to za hrubě nezdvořilé vůči ostatním kolegům a kolegyním, kteří sice nejsou tváří služby a působí skromně v pozadí, ale bez jejichž úsilí by jediný, byť důležitý pracovník nezmohl zhola nic.

Domov v Jiřetíně pod Jedlovou je azylovým domem, který pomáhá hendikepovaným maminkám s dětmi a v tomto smyslu je cílová skupina služby jistě velmi specifická. To ale dle mého neopravňuje nikoho domnívat se, že má vedle ostatních charitních služeb jakési privilegované postavení. Minimálně stejně obětavou péči jako paní Venturová a její kolegyně věnují svým klientům charitní zdravotní sestry pečující o seniory a umírající, či charitní pracovníci a pracovnice poskytující služby lidem bez domova, lidem v obtížné sociální situaci, problémové mládeži a jiným. A nic z toho by nemohlo fungovat bez kolegů a kolegyň v „zázemí“, kteří se starají o ekonomiku, personalistiku, jednání s úřady a státní správou. Ti všichni a každý jeden z nich tvoři charitní tým, či rodinu a především na nich naše dílo stojí.

A nyní zpět k příběhu o zlé ředitelce a „andělu“ - „ochránkyni všech slabých“. Služba v Jiřetíně nebyla dokonalá a bez chyb. Ze své práce se zodpovídáme poskytovateli dotací (potažmo daňovým poplatníkům) a dárcům. Pokud se označujeme jako sociální služba, máme povinnost splnit jasné znaky dané Zákonem o sociálních službách a jako zaměstnavatel máme povinnost řídit se Zákoníkem práce. Jako církevní právnická osoba potom máme povinnosti vůči svému zřizovateli a řídíme se rovněž normami charitního společenství, které je zakotveno v učení katolické církve (Kodex charity ČR). V tomto ohledu služba v Jiřetíně vykazovala pod vedením paní Venturové řadu nedostatků. Na některé z nich přicházíme i půl roku po předání služby a postupně je napravujeme. Šlo zejména o výhrady v:

- oblasti řízení

o rozvržení pracovní doby pracovníků v rozporu se Zákoníkem práce

o nezdravá příbuzenská provázanost pracovního týmu

o nerovnoměrné rozložení služeb mezi pracovníky – někteří vykazovali přesčasy, jiní nenaplnili fond pracovní doby

o důvodné podezření na neplnění pracovní docházky u některých pracovnic

- oblasti kvality služby:

o určení míry péče poskytované klientkám tak, aby byly klientky podporovány v samostatnosti a v sociálním začleňování a nedocházelo k závislosti na službě

o absence individuálního plánování ve službě

o nevedení dokumentace o poskytování služeb

o neschopnost prokazatelně vykazovat statistické údaje požadované poskytovatelem dotace

Při troše dobré vůle a ochotě domlouvat se na nápravě by nebylo nutné vytvářet novou pracovní pozici vedoucího střediska. Místo toho zvolily kolegyně konfrontační strategii. Poté, co jsme museli nepřetržitě vyvracet fámy o tom, že chceme službu zrušit, které jak se důvodně domnívám, šířila paní Venturová, jsme dospěli k závěru, že naše důvěra v paní Venturovou je natolik otřesena, že je nutné, aby detašované středisko vedl pracovník, na něhož se můžeme spolehnout.

Ani po přijetí nového vedoucího střediska Mgr. Šína jsme s paní Venturovou nechtěli spolupráci přerušit – stále by zůstala vedoucí sociálních služeb a já jsem jí písemně nabídl setkání, na němž bychom podobu budoucí spolupráce dojednávali. Paní Venturová tuto schůzku písemně odmítla a požádala nás o rozvázání pracovního poměru. 

Tvrzení Nedělního Blesku o „.... paní Venturové ..... vyštvané z práce.....“ je nepravdivé. Ředitelka Diecézní charity jednala zhruba od dubna 2014 s paní Venturovou mým prostřednictvím a já jsem vedl maximum této komunikace prostřednictvím mailu. Mohu doložit a dokázat, že komunikace z naší strany byla vždy věcná, slušná a korektní. Žádám proto paní Venturovou, aby se neuchylovala k účelovému překrucování faktů a záměrnému matení veřejnosti.

Ve skutečnosti jsem si ale jistý, že vytvářením „kauzy Jiřetín“ média pouze vycházejí vstříc poptávce čtenářů po skandalizaci církve v souvislosti s nápravou některých křivd minulosti (tzv. „restituce“).  To dovozuji především z charakteru dotazů médií, která s podstatou sporu v Jiřetíně nesouvisí. Hluboce bych si přál, aby si novináři, kteří do prostředí pomáhajících služeb přicházejí, byli vědomi škod, které mohou napáchat při povrchním přístupu. Jistě je legitimní kritizovat nedostatky a hledat cesty k nápravě. Považuji ale za nezodpovědné a nespravedlivé vytvářet o naší práci dojem že „všechno je stejně prohnilé a nic nemá cenu“. Je velmi pravděpodobné, že i autoři zmíněných mediálních výstupů někdy v životě využijí některou z charitních služeb a nemám pochyb o tom, že s ní budou spokojeni.

Na závěr snad jen krátce: služba Domově sv. Maří Magdalény v Jiřetíně pod Jedlovou pracuje řádně a normálně dále a usilujeme o to, aby maminky nebyly zatěžovány těmito nedůstojnými tahanicemi. O dění v Domově chceme pravidelně informovat na našich stránkách a k situaci otevřeme na našem facebookovém profilu diskusní vlákno. Rovněž jsem připraven odpovídat na dotazy prostřednictvím mailu: roman.strizenec@dchltm.cz.

Děkuji všem kolegům, kolegyním, dárcům, příznivcům, podporovatelům, ale i slušným kritikům za zájem o charitní dění a přeji vše dobré.

Roman Striženec

zástupce ředitelky

Diecézní charity Litoměřice

Prostor k diskuzi nabízíme zde https://www.facebook.com/dchltm?ref=hl