Vzhledem k tomu, že neměla žádné blízké, které by o ni dokázali pečovat, hrozilo tak umístění do léčebny dlouhodobě nemocných. S touto variantou se však nedokázali smířit manželé Haufovi, kteří paní Helenu znali, vozili ji pravidelně do kostela, a tak jí nabídli svou pomocnou ruku a přístřeší. Stala se takřka nedílnou součástí rodiny.

S ohledem na omezenou mobilitu bylo paní Heleně z Tříkrálové sbírky zakoupeno toaletní křeslo. Výrazně tak ulehčí práci pečujícím, neboť je vhodné jak na běžný pohyb, např. na zahradu, tak i do sprchy. Paní Helena je celý život velkou milovnicí zvířat, a tak je doslova ve svém živlu, když může sedět u svých pečovatelů venku na terase.

Manželé Haufovi mají vskutku velké srdce a jsou neskonale skromní. Nepřipouští si, že by dělali něco výjimečného. Přičemž paní Helena není první, koho se Haufovi ujali. Již dříve měli paní, o kterou se starali. Vybavení a pomůcky však tehdy byly nedostatečné a nepohodlné. Proto si nové toaletní křeslo náležitě pochvalovali.

Paní Haufová má rovněž osobní zkušenosti s Tříkrálovou sbírkou, kdy i ona chodila koledovat, aby mohla pomáhat těm, kdo pomoc potřebují.